Některé zkušenosti v našem životě (snad právě proto, že je nedokážeme logicky zařadit) nazýváme prostě náhoda.
Ještě než se začtete do těchto stránek, ráda bych vám pověděla, jak jsem se dozvěděla o tomto nadějném autorovi a co nakonec vedlo až k napsání tohoto textu.
Jedna z profesorek na střední škole, jak někteří z nás brzy postřehli, četla téměř každý den jinou knihu. S tím jsme se tak často nesetkávali, a tak několik zvídavců začalo chodit do třídy již o přestávce (což se na naši škole opr
avdu nestává) a žadonilo o přečtení alespoň pár vět z příslušné knihy. Někdy se podařilo její ticho nad knihou skutečně prolomit a dostavil se dlouho očekávaný výsledek.
“Znáte tuhle knihu?” ptala se mě jednou, když jsem vešla do třídy.
Mrkla jsem jí pře
s rameno. Jan Jandourek, čtu.
“Nic mi to neříká,” odpověděla jsem.

ŠKVÁR
! Kroutím hlavou: Když někdo nazve svou knihu “Škvár”, musí to bejt šílenec, myslela jsem si. Dyť to přímo odpuzuje. To už moh’ nazvat třeba “Paskvil”, vyšlo by to nastejno.
Nic jsem ale neřekla, protože zvědavost byla mnohonásobně vyšší, než počáteční nedůvěra. Začaly jsme konečně číst.
Kniha pojednává o mladém spisovateli Kamilovi, který se rozhodl pomstít se celému literárnímu světu tím, že napíše škvár.
Četly jsme různé pasáže
z knihy a smály se nejen paradoxním situacím, Kamilovým úvahám, ale také slovním spojením, jako například: hledačky pravdy v minisukních, potratofilní micinky atd.
Knihu jsem si dlouho nemohla koupit, a toužebně očekávala den, kdy si ji přinesu z obchodu.
Nadšení stále neustupovalo, Škvár byl od této chvíle mým společníkem. Žila jsem jím.
Doporučila jsem ho také svým kamarádkám. (Samozřejmě.)
Jedna z nich uvedla Škvár mezi nejoblíbenější knihy na svou internetovou stránku. Následkem toho se jí ozval J. J
., protože ho potěšil zájem mladé čtenářky. (Nedivím se mu, také by mě to potěšilo.) A tehdy vlastně vznikl nápad, založit tyto stránky.
Pro mě to znamenalo jen jedno, zjistit (a to kdekoliv), co ten pán ještě napsal. Nastalo pídění a shánění po knihovnác
h.
Dostaly se mi do ruky knihy: Rozhovory s Tomášem Halíkem – Ptal jsem se cest, Václavem Malým – Cesta za pravdou, Svatí a kacíři světových náboženství a román V jámě lvové, za který obdržel cenu Jiřího Ortena. Konečnou tečkou byla návštěva knižního vele
trhu, kdy jsem k velké radosti zakoupila Jandourkův právě vydaný román – Když do pekla, tak na pořádné kobyle.
Když se vrátím k počátku všeho, jedno “náhodné” rozhodnutí zakoupit Škvár rozběhlo neuvěřitelné kolo dějů a setkání, které ještě zdaleka nekončí
, skončí-li vůbec.
A já se ptám: Je tohle všechno jenom NÁHODA???
L.D.