VYSOKÁ HRA

V Torstu vyšla kniha přibližující pozoruhodnou tvůrčí skupinu z Francie mezi válkami. Nazývala sama sebe "Vysoká hra". Nebudeme se nyní touto skupinou zabývat literárně. Zajímá nás zhlediska toho, co se dnes nazývá "změněné vědomí".

V roce 1928 vychází první číslo revue Vysoká hra (Le Grand Jeu), které vydala skupina mladých francouzských literátů. Jmenujme dva nejvýraznější, René Daumala a Rogera Gilbert - Lecomta. Později ke skupině patří i český malíř Josef Šíma. Tentokrátjde však o víc než pouze o Iiteraturu a umění. Čtyři zakladatelé skupiny (ještě Robert Meyrat a Roger Vaillant) se nezabývají jenom psaním. Chtějí proniknout za hranice tohoto světa a používají k tomu všechny dostupné prostředky: drogy, toxické Iátky, zatajování dechu, experimenty se spánkem a meditační techniky.

Jaká je filosofie skupiny? Svět, ve kterém žijeme, je světem zdání. Ten chtějí překročit a dojít k vlastní Skutečnosti, Podstatě, začlenit se do jednoty , dojít k Absolutnu. Neviditelný svět je oddělen od světa viditelného jenom naším nedokonalým poznáním. I tento viditelný svět je mnohem dokonalejší a duchovnější, než si myslíme. Neviditelného dosáhneme jednak trvalým zpochybňováním všeho (západnÍho myšlení, filosofie a náboženství, společnosti, vědy a falešného umění), jednak rozšiřovaním vědomí, což si vyžádá mnohdy značně drastické postupy. V Ietáku skupiny stojí: Nic z toho, co si lze představit, není podstatné: západní svět zapomněl tuto tak prostou pravdu, a aby ji znovu našel, musí čelit mnohému nebezpečí, z nichž nejznámější a nejobecnější jsou smrt...šílenství...syfilis...lepra, manželství a náboženská konverze.

Skupina se rozpadla v roce 1932. Již předtím se objevovaly názorové rozdíly
mezi jejími členy na to, jak dále pokračovat v činnosti. René Daumal se setkává s filosofem Salzmannem a věnuje se studiu východní filosofie a východním duchovním praktikám. Dosahuje velké vnitřní svobody, ale jeho organismus je vyčerpán a roku 1944 Daumal umírá na tuberkuló
zu. Roger Lecomte se vydává jinou cestou a dále experimentuje s drogami. Zemře o rok později na tetanus. Teprve jeho texty z pozůstalosti ukazují, jakým byl velkým umělcem. Meyrat se stane spisovatelem, Josef Šíma uznávaným malířem.

Jak se dívat na "podezřelou" činnost těchto mladých mužů? Nemůžeme je zařadit mezi běžné toxikomany nebo ony unuděné studenty, kteří nevědí, čím by se k ještě zabavili. Za vysokou hru zaplatili přinejmenším Lacomte a Daumal vysokou cenu a stalo se tak zcela vědomě.

Tito pozoruhodní a svérázní tvůrci představují typ moderního proroctví, proroctví sice bez Boha, nicméně stejně ostře zaměřeného proti světu zdání a klamu, jako tomu bývalo u proroků biblických. Je to proroctví vášnivï, které nebere ohled na nic, ani na zničení vlastní osoby. Pro účastníky "Vysoké hry" nemá jejich osoba velký význam. S vizionáři starých náboženství se ztotožňují a nemohou jim odpustit jen jednu věc: že se nezbavili svého náboženství.

Vysoká hra má patrně inspirační zdroje u negativní mystiky v nejširším slova smyslu, včetně Lao - C' a vizionářů a proroků všech náboženství. Čteme-Ii text Vysoké hry, nemůžeme se zbavit dojmu, že se jedná o zoufalý, nicméně nesmímě opravdový pokus dobýt Absolutno. Další osudy některých členů skupiny ukazují, že se nejednalo jenom o Iacinou pózu, na to byly jejich zkušenosti příliš draze zaplaceny.

Na konci dvacátého století zjišťujeme, že touha člověka po věčném a asolutním nikterak nevyhasla. Jako křesťané zápasíme mnohdy s banálními jednotlivostmi, které se týkají chodu našich insitucí a bavíme se jazykovými hrami pravověmosti, a zatím jsme si nepovšimli, že za našimi zády vyrůstá - zatím anonymní - nová mystika a religiozita. Také dnes sahají mnozí po těch samých prostředcích jako účastníci vysoké hry: východní filosofie, Iátky rozšiřující vědomí, nové terapeutické postupy. Domněle racionální svět konce dvacátého století přestává člověka uspokojovat. O racionalitě nemůže být mnohdy ani řeči, citlivý jedinec si musí při pohledu kolem sebe zoufat.

Křesťanství všech staletí dokázalo integrovat i velmi svérázné duchovní proudy, které se pak stávaly hnací silou celé křesťanské společnosti. Kdo se snaží číst ve znamení doby, jistě zpozoruje snahu o novou duchovnost, probuzení citlivosti i pro jiné hodnoty, než pragmatismus a "zvyšování životní úrovně" (rozuměj dostupnější konzumování). Karl Rahner pravil, že křesťané budoucnosti budou buď mystiky , nebo nebudou vůbec. Pochopíme-li slovo mystik v jeho původním slova smyslu, je to řečeno velmi výstižně.

 

 

Souvislosti 1994/3 str.153 – 154.